Kronika

zápisy do kroniky:

kronika 2016 – zápisy za 1. pololetí:)

Putování 24.9.2016

Počasí nám přálo a tak jsme mohli vydat na putování po místech nedalekých. Svou pouť jsme zahájili n aVýpřeži, odkud nám přítoní odvážní rodiče přichystali stopovanou. Úkoly po cestě byly záludné – zazpívat písničku, trefit strom šiškou, skákat po jedné noze a jít poslepu. Neztratili jsme se a vše zvládli na jedničku. Ale moc nám nešlo být potichu:( Na konci stopované jsme vyšplhali na Dánské kameny, ale vyhlídka už je tu tak dlouho, že přes vzrostlé stromy jsme nic neviděli:)

Rodičům jsme společně vysvětlili, jak se hraje hra Bomba s kolíčkem a putovali dál směrem na Křižanské sedlo. Cestou jsem se zastavili na malou sváču a prozkoušeli si naše znalosti přírody v malém kvízu od Šahanky a Ytoši. Z obědové pauzy jsme vystřelili jako vítr, když bylo naším úkolem schovat se před všemi dospěláky. Ale naše strakaté bundy a batohy nám náš úkol trochu komplikovaly. Tímto způsobem jsme se přiblížili ke Kryštofovu Údolí. Na náměstíčku u orloje jsme se vyfotili s čůrajícím pejskem a zařádili si chvíli na houpačkách.

Dalším a už skoro posledním cílem naší cesty byl TRANSBORDÉR přes řeku Nisu. Než jsme k němu dorazili Matěj stihl získat, díky svému krkolomnému pádu bez zranění, i přezdívku – Robokop. Jako praví námořníci jsme zdolali nástrahy této přepravy bez větších potíží, každý si vyzkoušel přepravit se a občas i pomoci ostatním. Od tét atrakce už hurá na vlak do Machnína. Snízt zbytky svačiny a vlakem domů.

Účastníci: Upír, Medvěd, Jonáš, Olí, Brownies, Robokop, Hodinář, Elf a Jáchym, David, Brko, mamka Hodinářová, Ytoša, Šahanka a Fižďa

Výprava za dračím vejcem 

V sobotu 25.6. jsme se sešli na Fügnerce v hojném počtu 33 lidí.  10 vlčat, 8 žabiček, 4 skauti , 4 skautky a zbytek vedoucí. Rozjeli jsem se nejprve tramvají směr Jablonec a dotud pokračovali autobusem do Zaholic.

P1140020

To, že cílem výpravy je najít DRAČÍ VEJCE, jsme  věděli již ze schůzky. Místo , kde se ukrývají jsme si vyluštili , a tak  jsme se mohli rovnou vydat na cestu k jeskyni Postojná v Klokočských skalách. Letní počasí nás na cestě trochu zmáhalo, ale zvládli jsme splnit i záludné úkoly – nejprve projít systémem bran, kdy každou otvíral klíč – buď modrý, nebo žlutý, a pak jsem si po posádkách museli vyrobit hnízdečko pro dračí vejce. To abychom ho mohli bezpečně donést až domů a pak i na tábor.

P1140035

Když byly tyto úkoly splněny nezbylo nic jiného , než se pustit do hledání vajec. 4 byla ukryta přímo v jeskyni Postojná – Amerika. Další dvě odnesli draci do protější jeskyně a poslední dvě byla ukryta v nedalekých jeskyních. Podle malých vstupů do všech jeskyní si myslíme, že draci , kteří se nám z vajec snad časem i vylíhnou,  nebudou příliš velcí. Ale určitě o to záludnější a šikovnější.

P1140074

Po nalezení vajec nás čekala ještě pouť na vlak. Naštěstí velká část vedla lesem, kde se dalo ukrýt před žhnoucím sluncem, a také nám tuto cestu zpestřoval zvuk blížící se bouře.  Za dobře odvedenou práci jsme dostali chutného nanuka. Upalovali jsem na vlakové nádraží, aby nás bouřka nedohnala. První kapky začaly padat až ve chvíli, kdy jsem bezpečně seděli ve vlaku a mířili domů. Spolu s sebou jsme přivezli hezčí počasí , než o jakém nám rodiče vyprávěli při příjezdu.

A HURÁ S VEJCI NA TÁBOR!!!

Morana

morana_1Jako tradičně každý rok jsme se i letos jako celý přístav vydali vynést zimu pryč a přivítat jaro. Sešli jsme se v neděli 20. března na Fügnerce, odkud jsme autobusem dojeli do Machnína. Na místním fotbalovém hřišti jsme změřili své fyzické dovednosti v mini-olympiádě – konkrétně v disciplínách hod tenisákem do dálky, skok do dálky z místa a běh. Mezitím jsme také sehnali dostatek materiálu pro tvorbu morany a předvedli se v modelech, které jsme pro moranu přinesli z domova.

morana_3Když jsme moranu sestavili, oblékli a dostatečně vyzdobili vyrazili jsme se na cestu k vhodnému místu, odkud moranu zahodíme do vody. Takové jsme našli tradičně u Nisy, kde jsme moranu na cestu pryč vyprovodili básní, zápálili ji a hodily do proudu. Potom jsme běželi kolem řeky, abychom hlídali, že se nikde nezachytí. Naposled jsme jí viděli u jezu pod Hamrštejnem, kde jsme se zastavili na svačinu.

morana_2Největší zábavou byla pro většinu lanovka přes Nisu, která je na ruční pohon, na ní jsme se všichni vystřídali a vyrazili vzhůru na Hamrštejn. Tam jsme si každý vyrobili malého ptáčka Jefťáčka, jen Pecka se nějak rozvášnil a vyřezal opeřence v nadživotní velikosti. Když jsme byli hotoví, najedení a dostatečně odpočinutí, uklidili jsme po sobě u hradu a vyšli směr nádraží v Machníně, abychom vyjeli zpět za maminkami. Za vlčata se výpravy účastnili: Upír, Pecka, Žralok, Zlobr, Vopičák, Reflex a Medvěd.

Přespání v klubovně a získávání megaenergie

spani1V sobotu 12. března jsme se v 8 hodin sešli v klubovne společně s žabičkami a skautkami – za vlčata dorazili: Skuhra, Kuba, Pecka, Pepino, Žralok, Zlobr, Upír, Medvěd, Démon, Vopičák, Míša a Torpédo. Jakmile jsme se trosku uklidnili a připravili si malé batohy na výlet, nastoupili jsme před klubovnou, kde nám Jarda vysvětlil, že nás čeká další cesta za megaenergií. Rozdělili jsme se to tří skupin, kde byla vždy jedna vlčácká posádka + žáby nebo skautky a společně jsme za perly nakoupili nástroje potřebné k výrobě megaenergie a cestě jako takové (například buzolu, sekyrku, kotlík, čistou vodu, sirky, svíčku, …) a postupně jsme vyrazili na cestu.spani2

Po cestě jsme se museli řídit pomoci buzoly nebo GPSky, měřit 1000 stop na východ, schovávat se před podlými skřety a hledat různé vzkazy ukryté ve stromech, pod kameny a ve skalních štěrbinách. Mimo jiné jsme navštívili vílu Lesulku, bránu do Temného hvozdu nebo Domov důchodců. Během strastiplné cesty jsme získali směs bylin pro přípravu megaenergie a lahvičky na ni. Naším posledním stanovištěm bylo tábořiště, kde jsme vlastními silami rozdělali dva ohně – na jednom jsme v kotlících uvařili megaenergii a na druhém jsme si opekli buřty k obědu. Když jsme po sobě zahladili stopy a nabrali nové síly, začali jsme se vracet do klubovny.

spani4V klubovně jsme se rychle převlékli a rozdělili do několika skupin: zástupci posádek zdobili lahvičky s megaenergií, někdo připravoval slavnostní večeři, další prostírali, jedna skupina pracovala na dřevu a jedna vyráběla papírové koule z novin. Většina se nás prostřídala na všech stanovištích.spani3
Kolem půl osmé jsme byli pozváni do vlčácké klubovny, kde již byly stoly připravené na večeři a Jarda nás poučil, jak správně stolovat a jak se u stolu a v restauraci chovat k dámám. Měli jsme tříchodovou večeři – brokolicový krém, obložený studený talíř s chlebem a pudink jako zákusek; na všem jsme si moc pochutnali a šli jsme si vyčistit zuby. Na dobrou noc nám ještě Fižďa pustila pohádku Vzhůru do oblak.
V neděli ráno jsme za to, že jsme kecali, šli ven na rozcvičku. Když jsme spanise vrátili, byla už přichystaná snídaně (naše vlastnoručně upečená buchta) a po snídani nás čekalo tvoření velikonočních vajec, pomlázek, pohlednic a šperků. Každý jsme si vyrobili od každého kousku a začal velký úklid klubovny.
Nakonec, když už bylo všude číslo, nás vedoucí svolali do žabí klubovny, kde nám rozdali nová oddílová trička, ve kterých teď budeme chodit na výpravy a venku jsme se v nich ještě vyfotili. Pak už si pro nás začali chodit rodiče a my se s nimi vydali domů.

Výprava na Císařský kámen

V sobotu 6.2. jsme se sešli na zastávce tramvaje směr Jablonec nad Nisou. I přes začínající jarní prázdniny byla účast poměrně vysoká – Skuhra,Vopičák, Zdenda, Elf, Pepíno, Žralok a Olí, .. Brownies, Démon a Upír se k nám připojili ve Vratislavicích nad Nisou. Zde jsme na zastávce získali mapu a určili si cestu, po které se vydáme. Ta vedla po žluté turistické značce až na Milíře. Cestou jsme však měli hned několik úkolů – 1) sbírat Jardou poztrácené lístečky s čísly, 2) zdolat překážkovou dráhu a také jsme si ji zpestřili boji v duchu Hvězdných válek.

Na Milířích jsem, na zdejším hřišti, vysochali dinosaura, robota a auto ze sněhu a poté pokračovali dál vzhůru na Císařký kámen. Cestou na rozhlednu jsme počítali kroky, protože jsme se dozvěděli, že od hřiště k rozhledně jich má být 759. Upír se ale dostal až k číslu 1067:) Několik vlčat přiznalo ne příliš velkou oblibu k výškám, ale všichni statečně vylezli až na vrchol.

Z rozhledny už jsme zamířili směr Vesec. Cestou si zahráli stopovanou a  na partyzány, při hledání Jardy který nás k sobě lákal zvukem píšťalky. Pak už jsme vzali nohy na ramena a začli stíhat autobus. Všichni špinaví a zabahnění až za ušima. A hurá si užívat prázdniny.